SLOVNÍK

Slovník juda.

Základní pojmy, se kterými se na tatami i v textech o judu setkáte. Kanji, romaji a česky vysvětlené pojmy z etiky, techniky, soutěže a hodnocení.

Základy

Judo jūdō: Doslovně „cesta jemnosti". Olympijský bojový sport založený 1882 Jigoro Kanem v Japonsku. Princip: využít síly soupeře proti němu samému, ne svou silou ho přemoci.
Dojo dōjō: Místo cvičení. Doslovně „místo cesty". V juda dojo je pokrytá tatami a má přesná pravidla chování — vstupuje se s respektem, klaní se na vstupu i odchodu.
Tatami tatami: Žíněnka, na které se cvičí. Sportovní tatami má pevnost pro bezpečné pády. Po obvodu je červená nebo žlutá zóna „danger area" označující okraj zápasiště.
Judogi jūdōgi: Cvičební oděv (kimono). Vyrobený z pevné bavlny, aby vydržel úchopy. Zapíná se přes obi (pásek). Bílý je standard, modrý se používá při soutěžích pro odlišení dvou závodníků.
Obi (pásek) obi: Pásek u judogi. Jeho barva označuje technickou úroveň — od bílého (začátečník) po černý (mistr). Po černém pokračuje řada dan stupňů.

Rei (klanění) rei: Klanění — výraz respektu. Kláníme se před a po vstupu na tatami, před a po cvičení s partnerem, před a po randori. Není to formalita, je to pozornost a uznání.
Jin (laskavost) jin: Laskavost. Jeden z pilířů etiky juda — pomáháme si navzájem. Mladší se učí od starších, starší se starají o mladší. Dojo je rodina.
Gi (spravedlnost) gi: Spravedlnost. Soutěžíme čestně. Vítězství i porážka mají stejnou hodnotu — každá nás něco naučí.
Dō (cesta) dō: Cesta. Judo je dō — způsob života, ne jen sport. Cesta nemá konec; každý trénink je krok.
Seiryoku zen'yō seiryoku-zen'yō: Nejlepší využití síly. Centrální princip Kanova juda. Doslovně: „dokonalé využití energie". Jak v technice (využití síly soupeře), tak v životě.
Jita kyōei jita-kyōei: Společný blahobyt — můj i ostatních. Druhý centrální princip Kanova juda. Soupeř na tatami je partner v učení, ne nepřítel.

Shizenhontai shizenhontai: Přirozený postoj. Stojíme uvolněně, váha rovnoměrně rozdělená. Z této pozice jdou nejlépe všechny techniky.
Jigotai jigotai: Obranný postoj — širší rozkrok, nižší těžiště. Stabilita, ale méně mobility. V moderní soutěži se používá střídmě (rozhodčí může napomínat).
Tsugi-ashi tsugi-ashi: Pohyb příssunným krokem — jedna noha se posune, druhá ji dotáhne. Bezpečnější pro stabilitu při zápasu.
Ayumi-ashi ayumi-ashi: Pohyb chůzí — střídavý normální krok. Rychlejší, ale otevřenější útok soupeři.

Kumi-kata kumi-kata: Úchop — způsob, jakým držíme soupeře za judogi. Standardně levou ruku za pravý rukáv soupeře, pravou ruku za jeho klopu. Boj o úchop je často klíčem celého zápasu.
Hikite hikite: Tahající ruka. Ruka držící rukáv soupeře — táhne ho do nestability, „kuzushi".
Tsurite tsurite: Zvedající ruka. Ruka držící klopu — zvedá soupeře, otáčí ho, vede ho do směru hodu.

Kuzushi kuzushi: Vyvedení z rovnováhy. První fáze hodu — soupeř musí ztratit stabilitu před tím, než ho můžeš hodit. Bez kuzushi není hod.
Tsukuri tsukuri: Příprava hodu — vstup pod soupeře, postavení svého těla do správné pozice. Druhá fáze.
Kake kake: Provedení hodu — finální moment, kdy soupeř padá. Třetí a poslední fáze.

Nage-waza nage-waza: Hodová technika. Souborný název pro všechny hody. Klasifikováno do 5 skupin Kanem do gokyo no waza (5 lekcí).
O-soto-gari o-soto-gari: Velké vnější košení. Nohou se zvenku zametá soupeřova noha. Jeden z prvních hodů, které se učí.
Seoi-nage seoi-nage: Hod přes záda. Klasický hod přes rameno — soupeř je zvedán a převeden přes naše záda na zem. Mistrovský hod.
Uchi-mata uchi-mata: Vnitřní stehno. Naše stehno odebere soupeřovu nohu zevnitř. Vysoká, dynamická technika — jeden z nejúčinnějších hodů v moderní soutěži.
Harai-goshi harai-goshi: Bok zametem. Otáčíme se do soupeře a bokem ho zvedáme, zatímco zametáme jeho nohu.
Tomoe-nage tomoe-nage: Hod „kolo života". Padáme dozadu, nohou tlačíme soupeře přes sebe. Akrobatická a krásná technika.

Ukemi ukemi: Pády. Umění bezpečně padat. První a nejdůležitější dovednost, kterou se v judu učí — využitelná i v běžném životě.
Mae-ukemi mae-ukemi: Pád dopředu. Padáme na předloktí, hlavu otáčíme do strany. Brání zranění zápěstí.
Ushiro-ukemi ushiro-ukemi: Pád dozadu. Brada na hruď (chrání hlavu), úder oběma rukama o tatami pro pohlcení energie.
Yoko-ukemi yoko-ukemi: Pád stranou. Úder paží o tatami ve směru pádu, brada na hruď.

Newaza newaza: Boj na zemi. Když je soupeř na zemi, pokračujeme v technikách znehybnění (osae-waza), škrcení (shime-waza) a páčení (kansetsu-waza).
Osae-waza osae-waza: Znehybnění. Držíme soupeře na zádech tak, že nemůže uniknout. 20 sekund = ippon.
Kesa-gatame kesa-gatame: Boční znehybnění — „mnišské držení". Soupeř leží, my sedíme bokem, držíme ho rukou kolem krku a paží.
Juji-gatame juji-gatame: Páka na loket „kříž". Soupeřova paže je natažená přes naše stehna, tlakem narovnáváme loket. Klasická páka.

Randori randori: Volný zápas v tréninku. „Chaotický cvik" — oba mohou používat všechny techniky. Hlavní způsob, jak se cvičící zlepšuje.
Shiai shiai: Soutěžní zápas. Plné pravidla, rozhodčí, body. Cíl: ippon, technický bod, nebo dokončení času s vyšším skóre.
Ippon ippon: Plný bod — okamžité vítězství. Dosažený plně účinným hodem (vysoká rychlost, soupeř na zádech), 20-sekundovým držením, škrcením nebo pákou.
Waza-ari waza-ari: Skoro-ippon. Hod, který nesplnil všechny kritéria pro ippon (nižší rychlost, na bok). Dva waza-ari = ippon (waza-ari awasete ippon).
Hajime hajime: „Začněte" — povel rozhodčího pro start zápasu nebo pokračování po přestávce.
Mate mate: „Stop" — povel rozhodčího pro přerušení zápasu (např. po opuštění tatami, po neúčinném držení).

Kyū kyū: Studentský stupeň. Číslujeme od 6. kyū (žlutý pásek u dětí, bílý u dospělých) k 1. kyū (hnědý pásek). Po 1. kyū přichází 1. dan.
Dan dan: Mistrovský stupeň. Od 1. dan (černý pásek) do 10. dan (mistrovství historie — pouze nejvyšší autority). Cesta k 1. dan trvá obvykle 5–10 let.

Sensei sensei: Učitel. Doslovně „dříve narozený" — ten, kdo nás předchází na cestě. Oslovujeme tak trenéra v dojo.
Sempai sempai: Starší žák, mentor. Někdo s vyšším stupněm nebo delší zkušeností v dojo.
Kōhai kōhai: Mladší žák. Vůči sempai. Vztah sempai–kōhai je základem japonského tréninkového systému — vzájemné učení.
Judoka jūdōka: Cvičící juda. Doslovně „někdo, kdo žije judo". Bez ohledu na pásek — nováček i mistr je judoka.
Uke a Tori uke / tori: Uke = ten, kdo přijímá techniku (padá). Tori = ten, kdo techniku provádí. V kata mají pevně dané role; v randori se střídají.

Kata kata: Předepsaná forma. Sestavy technik s pevně danými pohyby, prováděné slavnostně. Slouží k zachování přesnosti a ducha juda. Existuje 8 oficiálních kata (Kodokan).