Filip Hančík a Šimon Voller – to jsou jména členů klubu RuKA JUDO, kteří se stali krajskými šampiony. Díky nim se měsíc listopad stal velmi významným mezníkem v úspěších dobřanského juda. Kluci se společně 6. a 7. listopadu 2021 zúčastnili mistrovství ČR – přeboru ČR mladšího a staršího žactva v Jablonci nad Nisou a oba obsadili medailové pozice – Filip (14 let) skončil na druhém a Šimon (11 let) na třetím místě. Jedná se obrovský úspěch. Dojmy ze soutěže, judo jako takové i další věci byly tématem povídání s oběma závodníky.

Filip Hančík – 2. místo starší žáci. Šimon Voller – 3. místo mladší žáci.

První otázka je jasná – mimo medailí jste si z Jablonce určitě přivezli mnoho dojmů. Jaké byly ty bezprostřední po vítězství?

Šimon: VELKÁ RADOST!!!!

Filip: Cítil jsem se hodně šťastný. Ani jsem si v první chvíli neuvědomil, že to tak opravdu je, docházelo mi to až postupně.

Aby taky ne. Mistrovství republiky, to už je něco! Jak dlouho jste se na tento okamžik připravovali, tedy jak dlouho už se judu věnujete?

Šimon: Já zhruba čtyři roky.

Filip: Já celkově asi tak devět let. Dříve jsem chodil na bojové umění v Plzni, v Dobřanech hned od počátku ještě na kurzy sebeobrany a od vzniku samostatného klubu judo od úplného počátku.

Jak často trénujete a jak vám dávají tréninky „zabrat"? A na jakém technickém stupni juda jste, tedy jaký máte pásek?

Šimon: Trénujeme pravidelně dvakrát týdně a k tomu máme dle potřeby navíc přípravu pro závodníky. Tréninky jsou prima, někdy jsem unavený, když je to hodně na fyzičku, ale dobrý. Pásek mám oranžovo-žlutý, 5/4 KYU.

Filip: Já mám 4 KYU, oranžový pásek.

Máte při tomto nasazení čas ještě na jiné zájmy nebo koníčky?

Šimon: Trochu na fotbal, dřív jsem se mu věnoval, než jsem chodil na judo, teď už jen málo. Judo je teď na prvním místě.

Filip: Já jsem skaut, takže když to jde, docházím na schůzky a na skautské akce. Někdy se to těžko kloubí, zvlášť se závody a přípravou na ně, ale snažím se.

Ještě zpátky k mistrovství a vašim dalším úspěchům. Jistě na vás byli vaši rodiče velmi pyšní. Doprovází vás na závody?

Šimon: Jezdí se mnou táta, někdy i mamka a ségra. Radost měli velikou, jako já.

Filip: Se mnou též jezdí táta a někdy i ostatní členové rodiny. Moje úspěchy je těší a já bych jim rád poděkoval za podporu.

Šimon: Já taky!

A ještě někdo na vás je velmi pyšný. Mluvila jsem s ním v den mistrovství po vašich úspěších a v jeho hlase se mísila radost, pýcha a hrdost. Jistě jste už pochopili, že mluvím o vašem trenérovi Kájovi Fojtíkovi, bez něhož by dobřanské judo nebylo. Měli byste i pro něj nějaký vzkaz?

Šimon: Ať pokračuje, jak to dělá, je to tak nejlepší!

Filip: Že je v pohodě trenér, že ho mám rád….

Poslední otázka závěrem. Dosáhli jste opravdu velkého úspěchu. Co dalšího byste si ještě v judu přáli dosáhnout?

Šimon: Rád bych dosáhl na dalším mistrovství na 2. či 1. místo.

Filip: Rád bych se zúčastnil nějakých závodů v zahraničí. A též pomáhám trenérovi při vedení tréninků, tak bych v tom rád pokračoval.

Děkuji vám, Filipe a Šimone, za rozhovor a přeji vám i všem ostatním závodníkům hodně úspěchů a stálou radost z juda a pohybu! Jste báječní!

Stejně tak je třeba popřát mnoho úspěchů i celému klubu a ostatním mladým judistům, kterým se aktuálně velmi daří. Od září medaile ze závodů přivezli též Dan Šimon, Matěj Khás, David Chmelík, Vojtěch Hrubeš, Tomáš Hančík, Václav Kule, Jakub Fiala a Karolína Fojtíková. Všem velká gratulace!

Rozhovor připravila Pavla Adamcová